Zasloužilý umělec František Peterka
Život a dílo
Osobitý grafik, čerpající inspiraci z rodného kraje
Když se řekne jméno František Peterka (1920-2007), mnohým z Vás se jistě vybaví tvorba grafika, umělce a bezpochyby pracovitého a skromného solitéra, který jako jeden z mála výtvarníků nejen, že zůstal celý život věrný rodnému kraji, ale výrazně uspěl za jeho pomyslnými hranicemi. Jeho rozhodnutí, zůstat (pobývat) v místě svého dětství a mládí, vzdálen od center kulturního dění, bylo těžké, ale dobrovolné.
František Peterka se narodil se 26. 4. 1920 v Oltyni u Tábora. Jeho rodiče byli nemajetní a těžce pracovali jako zemědělští dělníci na panství místního barona. Otec František pocházel z Nosetína na Milevsku a jeho matka Božena Pauchová z Řepče u Tábora. Měli spolu tři děti, nejstaršího Františka, o dva roky mladšího Jaroslava a benjamínka Ludmilu. Nelehký osud rodiny komplikovaly nuzné životní podmínky, časté stěhování, ale i velká nemocnost malých dětí. Přesto František Peterka vzpomínal na dětství s láskou. První roky života prožil v Kášovicích a Tučapech. V jeho devíti letech se konečně natrvalo přestěhovali do Podolí u Skrýchova u Malšic.
Budoucí umělec čerpal z okolí nového domova, z přírody, ze života na venkově nekonečnou inspiraci. Stala se zdrojem a základem jeho tvorby, později mnohokráte znázorněná v kresbách a grafických listech. Od roku 1931 navštěvoval táborské gymnázium, ale po dvou letech přešel do měšťanské školy, neboť ho otec nemohl z nízkého platu na studiích podporovat.
V Malšicích se poté vyučil strojním zámečníkem a téměř po celou dobu trvání druhé světové války pracoval jako tovaryš v místní továrně vyrábějící zvěrolékařské přístroje. Začátkem roku 1943 byl nasazen do německého Saalfeldu, kde těžce onemocněl. Po uzdravení se vrátil zpět domů do Podolí a v té době začaly vznikat jeho první kreslířské pokusy. Jeho zaujetí tvorbou a opravdová touha po výtvarném sebevyjádření byly velmi silné. Proto se v květnu 1945 odhodlal a přihlásil se na pražskou AVU. Byl přijat do ateliéru prof. Vladimíra Pukla. Na studiích ho nejvíce zaujala práce s grafickými technikami, ve kterých vynikal a jeho talent se tak naplno projevil. Nejvíce si oblíbil techniku dřevořezu, jejíž charakteristika tisku mu přesvědčivě umožňovala vyjádřit a odrážet hluboký vztah k místům, které dobře znal. Po absolutoriu se vrátil zpět do jižních Čech.
Dům a ateliér si zařídil v Čenkově u Malšic, kde vznikaly pro jeho tvorbu tak typické dřevořezy, kresby na černém i bílém podkladě, koláže, malé grafické listy, ilustrace. Celkem je autorem mnoha set grafických a kresebných listů. Některá díla jsou shrnuta v souborných cyklech, například Zima, Krajina, Metamorfózy, Písně horizontu, Poezie, Krajiny domova, Návraty. Tvořil také drobné plastiky ze dřeva, z kamene a šperky. Navrhoval kovové dekorace do architektury, například ozdobnou mříž v Rožmberském domě v Soběslavi. František Peterka byl členem sdružení grafiků SČVG Hollar a členem tvůrčí skupiny M 57. Svoji samostatnou výstavní činnost zahájil v roce 1960 ve foyeru divadla Rokoko, kdy mu bylo téměř 40 let. Zúčastnil se velkého množství kolektivních výstav doma i v zahraničí, uspořádal desítky samostatných výstav. Jeho práce jsou zastoupeny v celé řadě domácích a zahraničních galerií i muzeí včetně Husitského muzea v Táboře a jeho pobočky Blatského muzea v Soběslavi.
Drobnou stálou expozici díla Františka Peterky najdeme v Galerii Malšice. Za svá výtvarná díla obdržel mnoho cen. Závěr svého života strávil v Soběslavi, kde 11. 9. 2007 zemřel.
Mgr. Lenka Zajícová (Husitské muzeum v Táboře)
s použitím materiálu od Miloslava Polcara.
